Adopce neboli osvojení je jednou z možností, jak se stát rodiči v případě, že se vám nedaří početí vlastního potomka. Osvojené dítě nabývá stejného právního postavení, jako by se vám narodilo. Nejedná se ale o záležitost právně jednoduchou a adopci rozhodně nelze vyřídit za týden.
Proces adopce se řídí zákonem o rodině č. 94/1963 Sb. v ustanoveních § 63 až § 77. „Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí.“ (§ 63) O celém procesu adopce rozhoduje soud. Osvojitel si musí podat žádost a ta je dle zákona projednána. „Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení.“ (§ 70) Je zřejmé, k adopci jsou potřeba minimálně dvě osoby.
„Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.“ (§ 71) Navíc je potřeba splnit další podmínky:
Osvojit je možné pouze dítě nezletilé a tzv. právně volné. Právní volnost dítěte je dána buď rozhodnutím soudu o nezájmu rodičů, anebo vlastním souhlasem rodičů či zákonného zástupce dítěte. Nezájem rodičů je chápán dvojím způsobem:
Adopce není věc jednoduchá a celý proces může trvat i několik let. Na druhou stranu se po překonání všech překážek můžete stát skutečnou rodinou, a to i v právním slova smyslu.
(boba)
Zdroj: www.fod.cz