Pro ženu, jež nemůže z určitého důvodu otěhotnět přirozenou cestou, se nabízí řešení pomocí některé z metod umělého oplodnění. Každá z nich má své klady i zápory, se kterými je třeba počítat dopředu.
Pro ženu, jež nemůže z určitého důvodu otěhotnět přirozenou cestou, se nabízí řešení pomocí některé z metod umělého oplodnění. Každá z nich má své klady i zápory, se kterými je třeba počítat dopředu.
Potenciální rizika asistované reprodukce jsou nemalá: mnohočetné těhotenství a s ním spojený předčasný porod, mimoděložní těhotenství atd. Jedno riziko může být z pohledu páru pokoušejícího se o dítě velmi závažné. Tímto rizikem je zklamání. Nejedná se o zdravotní komplikaci v pravém slova smyslu, jde o zásah do psychiky neplodného páru.
Touha mít dítě je přirozená. Jen málokdo je k tomuto "volání přírody" hluchý. Před několika desítkami let neplodný pár příliš možností léčby neměl. Vlastně jedinou nadějí na potomka byla adopce. To se změnilo v roce 1978, kdy bylo na svět přivedeno první dítě "ze zkumavky" – Britka Louise Brownová. Od té doby výzkumy v oblasti metod asistované reprodukce velmi pokročily.
Přestože léčba neplodnosti je jednou z neprogresivnějších oblastí moderní medicíny, nemůže pomoci úplně všem. Například metoda IVF (tedy oplodnění „ve zkumavce“) nabízí celkovou naději na otěhotnění ženy asi v 15 % po transferu jednoho embrya, 25 % po transferu dvou a 30 % po transferu tří během jednoho cyklu léčby.
Z jednoho konce pohledu to může být hodně: vždyť díky umělému oplodnění se narodí přibližně patnáct až třicet dětí, které by se za běžných okolností prostě nenarodily, resp. by nebyly ani zplozeny. To je ale jen malá útěcha pro zbývající páry, u nichž se metodou asistované reprodukce nedosáhne očekávaného výsledku.
Žena nicméně může v ČR podstoupit tři cykly umělého oplození hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Po prvním neúspěšném cyklu tedy není třeba zoufat. Výzkumy prokazují, že s každým dalším cyklem se úspěšnost léčby zvyšuje, a přináší tak mnoha párům naději na vytouženého potomka.
Každopádně by měli žena i muž být ještě před samotným výkonem lékařem poučeni o všech možných rizicích a komplikacích, které mohou nastat, včetně rizika, že se "to" prostě nepovede.
(jan)
Zdroj statistických čísel: Konečná Hana. Reprodukční zdraví 2005. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta.
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
