10. 8. 2009

Jak probíhá umělé oplodnění?

Neschopnost otěhotnět je v dnešní době poměrně častou záležitostí. Pokud již pár vyzkoušel všechny "zaručené" rady, možná je čas začít uvažovat o návštěvě centra asistované reprodukce a umělém oplodnění. <br>

IVF (fertilizace in vitro) Neschopnost otěhotnět je v dnešní době poměrně častou záležitostí. Pokud již pár vyzkoušel všechny „zaručené“ rady, možná je čas začít uvažovat o návštěvě centra asistované reprodukce a umělém oplodnění.

Umělé oplodnění jako jedna z metod léčby neplodnosti předpokládá pečlivou diagnostiku a podrobnou konzultaci ošetřujících lékařů. Má smysl teprve tehdy, když jsou kompletně vyčerpány možnosti odstranit příčinu neplodnosti. Důkladné lékařské vyšetření muže zahrnuje alespoň dva spermiogramy. U ženy se zjišťuje průběh menstruačního cyklu pomocí hormonální stimulace.

Kdy má provedení IVF naději na úspěch?

• žena není starší 45 let,
• alespoň jeden vaječník a děloha jsou funkční,
• ve spermiogramu muže jsou prokázány spermie, nebo jsou alespoň tvořeny ve varlatech.

Jak IVF probíhá?

In vitro fertilizace je latinské označení pro oplození mimo tělo. To znamená, že nejprve jsou po předchozí hormonální stimulaci odebrána vajíčka, která se pak spojí v živném roztoku (médiu) se spermiemi partnera.

Po úspěšném oplození se vajíčka, popřípadě embrya, vloží do dělohy. Pokud se alespoň jedno z embryí zanoří, může začít těhotenství. Co na první pohled vypadá jednoduše, je v praxi složitou událostí, která se musí sladit v mnoha po sobě jdoucích krocích.

Jednotlivé fáze IVF

1. Podpora růstu vajíčka
   Během cyklu dozrává přirozeně jedno vajíčko tak, aby mohlo být oplozeno. Šance na úspěšné zahnízdění embrya je podstatně vyšší, pokud je odebráno více vajíček, aby se mohlo vyvinout alespoň jedno, které je toho skutečně schopno. Do dělohy se přenáší 1 až 3 (nejčastěji 2) embrya. Zvýšit počet dozrávajících folikulů a získat větší počet vajíček se daří díky ovariální stimulaci léky ze skupiny hormonů.
   
   Jako první se podávají GnRH analoga. Těmi se zastaví tělu vlastní hormonální produkce a další pochody se pak mohou lépe ovládat. Jsou dostupné buď ve formě injekcí, nebo nosního spreje.
   
   Následuje vlastní stimulace vaječníků dávkou hormonů HMG (lidský menopauzální gonadotropin) nebo FSH (folikuly stimulující hormon). Během léčby ovariální stimulací se několikrát provádí hormonální a ultrazvukové vyšetření, aby bylo možné s jistotou stanovit vhodný čas pro odběr zralých vajíček.
   
   
2. Vyvolání ovulace
   V okamžiku, kdy ultrazvuk a hormonální analýza prokážou vhodné podmínky, začne se injekcí hCG (lidský choriový gonadotropin) vyvolávat ovulace. Odběr folikulů (punkce) se provádí o dva dny později v reprodukčním centru.
   
   
3. Odběr vajíček
   Punkce se provádí pod ultrazvukovou kontrolou. Přesný počet získaných vajíček se nedá dopředu předvídat, a množství se tak může individuálně lišit. Ošetřující lékař rozhodne, zda se bude transvaginální punkce, tedy výkon prováděný skrz pochvu, provádět v krátké narkóze, nebo pomocí uklidňujících a bolest tišících přípravků. Pokud při výkonu nenastanou žádné komplikace, žena odchází ještě tentýž den domů.
   
   
4. Příprava spermií a oplození
   Důležité je, aby sperma bylo k dispozici ihned po odběru vajíčka. Podle okolností může být odebráno i doma, ale je nutné donést ho ihned do reprodukčního centra. Sperma je v laboratoři zpracováno, tedy vyčištěno a shromážděno. U klasického IVF se spermie přidají do média k vajíčkům po 3 až 6 hodinách. Na jedno vajíčko se použije asi 100 000 spermií. Jestliže je nutné provést metodu ICSI, mohou být do vajíčka vstříknuty jednotlivé spermie. Po 24 hodinách se vyzkouší, jestli došlo k oplození a po dalších 24 hodinách může být embryo (nebo embrya) přeneseno.
   
   
5. Přenos embryí
   Embrya jsou vstříknuta s malým množstvím tekutiny za pomoci katétru do dělohy. Tento zákrok je naprosto bezbolestný. Pro větší šanci na zanoření embrya do dělohy dostane žena hormony žlutého tělíska (progesterony) ve formě vaginálních čípků nebo injekce.
   
   
6. Těhotenství
   Asi za dva týdny po přenosu následuje hormonální analýza a ultrazvukové vyšetření pro potvrzení těhotenství. Kontrolu průběhu těhotenství má na starosti ošetřující gynekolog.

Šance na otěhotnění je 25–30 %

Šance na otěhotnění po jednom IVF jsou při úspěšném přenosu asi 25–30 %. Jak během přirozeného těhotenství, tak po IVF může žena dítě potratit. Po 4 léčebných cyklech donosí své dítě asi 50–60 % žen. Navíc po 35. roce věku naděje na úspěch spíše klesají.

Jak velké jsou naděje na úspěch a jaká jsou rizika?

Problém spočívá v tom, že ne u každého IVF cyklu se může embryo skutečně přenést. Důvodů může být víc, např. není dostupné žádné zralé vajíčko, spermie vajíčko nemohou oplodnit nebo se oplozené vajíčko dále nevyvíjí. Ne každý cyklus probíhá stejně, neboť u každého páru se mohou vyskytovat přirozená kolísání. To znamená, že žena musí být někdy velmi trpělivá, než je léčba úspěšná.

Podobně jako každý zásah do lidského těla jsou i dílčí kroky IVF spojeny s riziky. Léky sloužící k podpoře vyzrávání vajíček mohou vyvolat přehnanou stimulaci vaječníků. To někdy vede k silným bolestem v podbřišku, které je nutno léčit.

Přenesení dvou, výjimečně tří embryí sice prokazatelně zvyšuje šanci na otěhotnění, zároveň tak může dojít k vícečetnému těhotenství (dvojčata nebo trojčata). Předejít komplikacím můžeme pouze omezením počtu přenesených embryí.

V principu se těhotenství po IVF neliší od ostatních těhotenství. Ovšem určité komplikace se vyskytují po IVF častěji, např. mimoděložní těhotenství, brzké porodní bolesti s hrozícím předčasným porodem a gestózou (vysoký krevní tlak a poruchy ledvin).

Zvláště při využití metody ICSI je pozorován drobný nárůst výskytu genetických poruch a špatného vývoje dětí.

Je umělé oplodnění hrazené zdravotními pojišťovnami?

České zdravotní pojišťovny hradí z prostředků veřejného zdravotního pojištění ženám do devětatřiceti let tři pokusy o umělé oplodnění. Pokud je ženě více než 40 let, musí si náklady hradit v plné výši sama.