Už odmalička byli chlapci a děvčátka vychováváni rozdílně. Příkladem může být už to, že "kluci přece nebrečí". Tradičními způsoby výchovy děti učíme, jak se chovat, myslet a prožívat určité situace.
Už odmalička byli chlapci a děvčátka vychováváni rozdílně. Příkladem může být už to, že "kluci přece nebrečí". Tradičními způsoby výchovy děti učíme, jak se chovat, myslet a prožívat určité situace. Hodně z toho v nich zůstává do dospělosti. U žen se navíc předpokládá, že se budou nejen starat o rodinu, ale že budou určitým způsobem citově zabezpečovat její členy.
Nejen že ženy mají zřejmě citové prožívání už jinak vrozené, ale během života se obvykle jejich city dále formují a někdy se cítí zodpovědné i za špatnou náladu ostatních. Během léčby infertility se většinou ženy snaží ochránit svého partnera od jeho vlastních pocitů tím, že berou většinu odpovědnosti za léčbu na sebe. Pokud se snaží potlačit i své pocity bolesti a strachu, někdy i proto, aby vypadaly „silnější“, než je ve skutečnosti reálně možné, mohou se jejich pocity úplně vymknout z rukou. Jejich emoce se stávají příliš velkým soustem, které už následně nelze zpracovat.
Muži jsou naproti tomu viděni jako poskytovatelé obživy, finančních zdrojů a ochránci rodiny od potenciálního nebezpečí. Většinou jsou učeni dělat rychlá rozhodnutí, nevyjadřovat své emoce a přemýšlet tak, aby se pocity nenechali ovlivňovat. Muž v infertilním páru cítí "zahlcení" emocemi partnerky a hlavně jejich intenzitou. Přitom není výjimkou, že sám svoje emoce není schopen identifikovat, i když ví, že "ze všeho také rozhodně nemá radost".
Žena obvykle opravdu prožívá intenzivní pocity strachu, úzkosti, ale i zlosti a vzteku. Pokud ovšem od svého partnera dostává sebemenší náznak toho, že její jednání a citové prožívání ohledně neplodnosti je nějakým způsobem dysfunkční či snad nenormální, zapříčiní to ještě více stavů úzkosti a deprese. A když všechny pocity přetečou z pomyslného poháru, pak žena cítí, že věci nemá pod kontrolou. Přitom ale nejvíc ze všeho touží po emocionálním souznění se svým partnerem, po tom, aby rozuměl tomu, co ona prožívá. Pokud ovšem vidí, že ho nějakým způsobem zklamala, protože partnerovi se zdá její emocionální prožívání neadekvátní, stáhne se do sebe a cítí se emocionálně odtažená. A tady zřejmě musí nastoupit rada odborníka. To, že muž naznačuje, že je partnerka příliš emocionální nebo citlivá, mnoho ovoce nepřinese, naopak. Zde totiž neexistuje správná míra nebo způsob, jak se má jeden či druhý cítit a jak má své pocity prožívat.
(skl)
Zdroj:
www.gynob.com
www.ivf.com
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
