19. 12. 2010

6 věcí, které ohrožují ženskou plodnost

Podle statistik jsou problémy s plodností rovnoměrně rozděleny mezi obě pohlaví. Přibližně jednou třetinou z celkového počtu potíží trpí muži, další třetinou ženy a zbytek se dělí mezi společné a neznámé příčiny.

Podle statistik jsou problémy s plodností rovnoměrně rozděleny mezi obě pohlaví. Přibližně jednou třetinou z celkového počtu potíží trpí muži, další třetinou ženy a zbytek se dělí mezi společné a neznámé příčiny. V první řadě je důležité upozornit na rizikové faktory, které může zodpovědně eliminovat každá žena plánující těhotenství.

Základní faktory zvyšující riziko neplodnosti:

• stres,
• nevhodná strava,
• fyzické přetěžování,
• nadváha (zároveň i snížená hmotnost)
• kouření,
• konzumace alkoholu.

Další faktory ovlivňující u ženy schopnost počít dítě jsou poněkud komplikovanější:

1. Věk – s přibývajícími léty klesá počet i kvalita vajíček, a to již po 35. roku věku ženy.
2. Anovulace – jedna z nejčastějších příčin neplodnosti ženy je anovulace (hormonální porucha způsobená např. polycystickými ovarii). Ta má za následek poruchu zrání a uvolňování vajíček.
3. Poškození funkce vejcovodů – vejcovody se nefunkčními mohou stát díky pozánětlivým změnám, kdy dochází k poruše transportní funkce vejcovodů. Podobný dopad mohou mít operace v malé pánvi vedoucí ke vzniku srůstů.
4. Endometrióza – při tomto onemocnění se děložní sliznice nachází i mimo děložní dutinu a představuje vážné riziko neplodnosti.
5. Fyzické odchylky dělohy – mohou bránit uhnízdění vajíčka a jeho následnému vývoji. Mohou vznikat při fetálním vývoji, ale též je způsobují benigní nádory (myomy) stejně jako opakované chirurgické zákroky na děloze.
6. Cervikální sterilita – jde o nekvalitní děložní hlen, který se pak může chovat jako bariéra proti spermiím.

Samotná diagnostika ženské neplodnosti se pak odvíjí od výše uvedených příčin a zahrnuje následující kroky a vyšetření:

• celkovou zdravotní anamnézu,
• gynekologické vyšetření,
• krevní testy,
• kultivaci z pochvy,
• stanovení bazální teploty,
• postkoitální test,
• vyšetření počtu a pohyblivosti spermií,
• ultrazvukové gynekologické vyšetření,
• hysterosalpingografii,
• laparoskopii.

Na základě výsledků vyšetření pak zahájí lékař cílenou léčbu, která spočívá například v optimálním časování pohlavního styku, volbě vhodné hormonální terapie, inseminaci (IUI), různých typech asistované reprodukce nebo operativních léčebných postupech.

(frc)

Zdroj: www.medicinenet.com