Vaše příběhy



Nalezeno 548 záznamů z celkového počtu 548, zobrazeny 21. - 30.

Vložit příběh
 
27.5.2013 (Petra)

Dobrý den,
je mi 39 let a s manželem se o miminko snažíme již 5 let. Za těch 5 let jsme prošli různými vyšetřeními. Mám za sebou 3IVF nepovedená. Nejhorší je, že co doktor, tak to jiný názor. Již 13 let mám myom na děloze, celou dobu mi doktoři tvrdí, že to vůbec nevadí a teď, když už dorostl do 8 cm, tak je to najednou hrozný problém a musí ven. Jenže další doktor Vám řekne, že je to hrozné riziko, že bych mohla přijít o dělohu. Takže jsme teď postavená buď a nebo. Všem Vám moc přeju, aby jste měli víc štěstí než my.

 
23.5.2013 (Pavlína K.)

Dobrý den,jsem 11 den po transferu dnes jsem začala krvácet je mi jasné,že těhotná nejsem proto se chci zeptat kdy můžu IVF podstoupit znova. Na IVF jsem byla poprvé,máme již tři embrya zamražená,myslíte,že zamražená se mohou dobře uchytit. moc děkuji za odpověd

 
18.4.2013 (Veronika)

Na první pokus se povedlo IVF. Patrik a Natálie se narodily na 26 tt..890 g a 900 g. Měli jsme velké štestí že děti jsou bez komplikaci i na to jak byly extremě nedonošené.Chtěla bych tím to všem ukázat, že všechny děti jsou bojovníci a že i tak malých špuntů co se vešly do dlaně vyrostou zdravý krásný děti.

--
S pozdravem
Veronika Cermanová

 
27.3.2013 (Péťa)

Je to kluk jako buk! :)

 
27.2.2013 (petka)

Dobrý den vážené dámy, ke všem z vás mám velkou uctu, protože všechny naše emotivní zkušenosti a příběhy jsou velmi silné .Já sama jsem o první dceru v pátém měsici přišla ,z duvodu několika vážných genetických vad a proto jsem byla postavena před fakt ukončeni předčasným porodem.Mužu jen říci že ad chceme, nebo né toto si všechny poneseme poznamenané ,navždy někde uvnitř a mohu vám říci nikdo a nikdy na tyto věci nezapomeneme a možná ani bychom neměli, protože alespon na chvíly jsme mohli dat cit a lásku té malé dušičce která si nás vybrala protože cítily že možná my jsme ty silné ženy , které toto trápeni unesou a nikdy nezapomenou,i když se trápím a je mi lito toho co jsem musela zvládnout, dnes děkuji že jsem mohla být součásti male duse ,kterou jsem chtěla milovat. Dnes mám 7letou dceru a stále bojuji o 2 díte a přesto se nevzdám . Ženy bojujte a nevzdávejte své sny i když se vám někdy podlomí kolena . Děkuji p .f Budu klidě ráda když mi napíšete na imael p.elinka@seznam.cz děkuji

 
21.2.2013 (Majda)

Tak jsem si teď pročítala všechny příběhy a vidím, že takové trápení nemám jen já. A protože je mi zrovna dnes úzko a smutno, napíši taky pár řádků. Je mi 36 a snažíme se s manželem už 2,5 roku o mimi, ale bezúspěšně. Ze začátku byl problém v malém počtu pohyblivých spermií, tak jsme byli odeslání na kliniku. Prošli jsme veškerým vyšetřením, které dopadlo úplně skvěle dokonce po nasazení vitamínů se i spermiogram zlepšil,tak jsme podstoupily 2x IUI (jedenkrát stimulace léky, podruhé injekce) - výsledek negativní. Rozhodli jsme se tedy pro IVF metodou PICSI, když už do toho jdeme, tak pořádně, nevím jestli byl odběr špatně naplánovaný, ale místo 4 vajiček došlo k odběru 2, jelikož ostatní nebyla zralá a k přenosu jen jednoho oplodněného, protože to druhé nebylo taky ještě úplně zralé a oplodnéní se nepodařilo. Ale to opravdu nevím. Hodně jsme tomu věřili, když jsme oba zdraví, ikdyž bylo jen jedno. Rána to byla pro nás velká, když nám pan doktor řekl po 14-ti dnech, že nemá dobré zprávy. Počkaly jsme 2 měsíce a šli jsme do toho znovu, tentokrát už s pokorou, že ne vždy se to může podařit a hlavně v klidu. Stimulace proběhla dobře, všechny hladiny hormonů během celé doby byly ukázkové bylo 6 vajíček a podařilo se získat 4 vajíčka a všechny 4 oplodnit a vyvíjeli se skvěle, takže jsme měli 4 embrya grade 1-2. Nechali jsme zavést 2 a 2 zmrazit. Po ET jsem celých 14 dní ležela a manžel vařil, nosil mi snídaně do postele, uklízel a to všechno s úsměvem :-) Dnes jsme se vrátili od lékaře a konstatoval, že ani 2. pokus přes všechny skvělé výsledky a hladiny ostatních hormonů, které jsem měla i dnes při odběru krve, je výsledek negativní. Tak tu sedím a musím to aspoň napsat. Chvíli jsem si poplakala, ale pak jsme si řekli, že to budeme zkoušet pořád dál, dokud se to nepodaří, takže za 2 měsíce jdeme na KET a budeme zase doufat. Honí se mi hlavou, jestli by na tom něco změnily darované vajíčka, když se ty moje byly v pořádku...? Psychika je záludná, ale jak ji obelstít? Při 2.pokusu IVF jsme byli oba v klidu, všechno šlo hladce a dokonce jsme se na to těšili, jak budeme doma a číst knížky, dívat se na filmy... aby se embryjka mohla uhnízdit, u 3.pokusu už asi tak v klidu nebudu, ale budu zase doufat... Ještě že mám vedle sebe svého manžela, který má můj obdiv a je neskutečně hodný, protože mi pořád dodává hodně síly zkoušet to dál. Hodně mi pomohlo i to, že jsem tady narazila na příběhy, které po všech útrapách skončily narozením vytouženého/ných potomků :-)) a trochu mi to zvedlo chuť zkoušet to pořád dál. Moc děkuji a všem ostatním nám držím palce ;-)

 
7.2.2013 (Eva)

Kdyz mi bylo 21 let otehotnela jsem neplanovane,ke vsemu s nejvetsim idiotem co jsem kdy potkala.No a pak v 10 az 11 tydnu jsem o male prisla,samovolny potrat.Priznavam na miminko jsem se tesila,ikdyz jsem musela resit bydleni,penize a pod...Dost me to vzalo,kdyz mi primar rekl,ze miminko je mrtve a musim podstoupit zakrok na odstraneni.Hodne dlouho jsem se z toho nemohla dostat a ke vsemu se semnou rozesel pritel,Pry jsem moc mlada byt matkou.Jaka to ironie.(nasel si jinou s ditetem)...Co mi pomohlo se z toho dostat??Paradoxne ten rozchod a mohla jsem cestovat,cice za praci.Pomohlo mi to. Musela jsem se soustredit na praci.Udelat tet tohle a pak tamto a pod...Rano vztat a vecer padnout a byt na nekolik hodin mimo.Prace me vylecila a hlavne radikalni zmena prostredi.
Sice jsem pak mela i jineho pritele,ktery mi taky utelk,ale pomohl mi svou pritomnosti.Byt jen na chvili.Tet jsem stastne vdana a s muzem planujem rodinu,sice je velka pravdepodobnost ze budu doma na ryzikovem.Ale uz nebudu ve stresu a resit bydleni a pod...
Nastesti od te udalosti uplynulo nekolik let a ja se citim mnohem silnejsi a na matersvy dusevne pripravena.
Tak preji vsem nastavajicim i budoucim maminkam klidne tehotenstvy a zdrave miminko...A zadne zbytecne stresy...Eva.

 
28.1.2013 (Bohčí)

Ahoj holky, už jsem tu několikrát psala, nejdřív se nám nedařilo otěhotnět, pak se u mě zjistila alergie na sperma.. Po roční léčbě se nám podařilo otěhotnět, ale mimča jsme se nedočkali... Infarkt placenty - na konci 8. měsíce... Nemáte s tím některá taky zkušenosti..? Ráda bych si o tom s někým popovídala...

 
5.9.2012 (Lenka)

Ahoj všem,
když se tak pročítám těmi všemi starostmi, tak je mi z toho smutno. Jsem ve stejné situaci. Je mi 39 let, v loňském roce po operaci štítné žlázy (úplné odebrání) beru 100mg Euthyrox a když konečně jsem myslela, že budu mít klid, neboť mě moje lékařka na endokrinologii umluvila abych se nechala právě kvůli těhotenství odoperovat, neboť jsem měla Basedovu toxikozu, tak mi zase na imunologii v Podolí zjistili, že mám silné protilátky na spermie, takže jsem 4 měsíce brala Prednison 5 mg a momentálně beru 2,5 mg neboť testy mi již po skoro 5 měsících vyšly v pořádku. Zaměřili jsme si i přímo na plodné dny, ale zatím bohužel nic, i když je to samozřejmě krátká doba po všech mých léčeních, tak taktéž uvažuji o IVF. Slyšela jsem, že je výborný Gennet oproti klasickým porodnicím, kde přístup k pacientům není nic moc. Mějte se a držím všem maminkám palečky.

 
30.3.2012 (Misa)

Mozna bychom mohly zalozit nejakou komuniku zen, a schazely bychom se a pokecaly o vsem moznem :-) Okres Frydek Mistek

 
27.5.2013 (Petra)

Dobrý den,
je mi 39 let a s manželem se o miminko snažíme již 5 let. Za těch 5 let jsme prošli různými vyšetřeními. Mám za sebou 3IVF nepovedená. Nejhorší je, že co doktor, tak to jiný názor. Již 13 let mám myom na děloze, celou dobu mi doktoři tvrdí, že to vůbec nevadí a teď, když už dorostl do 8 cm, tak je to najednou hrozný problém a musí ven. Jenže další doktor Vám řekne, že je to hrozné riziko, že bych mohla přijít o dělohu. Takže jsme teď postavená buď a nebo. Všem Vám moc přeju, aby jste měli víc štěstí než my.

 
23.5.2013 (Pavlína K.)

Dobrý den,jsem 11 den po transferu dnes jsem začala krvácet je mi jasné,že těhotná nejsem proto se chci zeptat kdy můžu IVF podstoupit znova. Na IVF jsem byla poprvé,máme již tři embrya zamražená,myslíte,že zamražená se mohou dobře uchytit. moc děkuji za odpověd

 
18.4.2013 (Veronika)

Na první pokus se povedlo IVF. Patrik a Natálie se narodily na 26 tt..890 g a 900 g. Měli jsme velké štestí že děti jsou bez komplikaci i na to jak byly extremě nedonošené.Chtěla bych tím to všem ukázat, že všechny děti jsou bojovníci a že i tak malých špuntů co se vešly do dlaně vyrostou zdravý krásný děti.

--
S pozdravem
Veronika Cermanová

 
27.3.2013 (Péťa)

Je to kluk jako buk! :)

 
27.2.2013 (petka)

Dobrý den vážené dámy, ke všem z vás mám velkou uctu, protože všechny naše emotivní zkušenosti a příběhy jsou velmi silné .Já sama jsem o první dceru v pátém měsici přišla ,z duvodu několika vážných genetických vad a proto jsem byla postavena před fakt ukončeni předčasným porodem.Mužu jen říci že ad chceme, nebo né toto si všechny poneseme poznamenané ,navždy někde uvnitř a mohu vám říci nikdo a nikdy na tyto věci nezapomeneme a možná ani bychom neměli, protože alespon na chvíly jsme mohli dat cit a lásku té malé dušičce která si nás vybrala protože cítily že možná my jsme ty silné ženy , které toto trápeni unesou a nikdy nezapomenou,i když se trápím a je mi lito toho co jsem musela zvládnout, dnes děkuji že jsem mohla být součásti male duse ,kterou jsem chtěla milovat. Dnes mám 7letou dceru a stále bojuji o 2 díte a přesto se nevzdám . Ženy bojujte a nevzdávejte své sny i když se vám někdy podlomí kolena . Děkuji p .f Budu klidě ráda když mi napíšete na imael p.elinka@seznam.cz děkuji

 
21.2.2013 (Majda)

Tak jsem si teď pročítala všechny příběhy a vidím, že takové trápení nemám jen já. A protože je mi zrovna dnes úzko a smutno, napíši taky pár řádků. Je mi 36 a snažíme se s manželem už 2,5 roku o mimi, ale bezúspěšně. Ze začátku byl problém v malém počtu pohyblivých spermií, tak jsme byli odeslání na kliniku. Prošli jsme veškerým vyšetřením, které dopadlo úplně skvěle dokonce po nasazení vitamínů se i spermiogram zlepšil,tak jsme podstoupily 2x IUI (jedenkrát stimulace léky, podruhé injekce) - výsledek negativní. Rozhodli jsme se tedy pro IVF metodou PICSI, když už do toho jdeme, tak pořádně, nevím jestli byl odběr špatně naplánovaný, ale místo 4 vajiček došlo k odběru 2, jelikož ostatní nebyla zralá a k přenosu jen jednoho oplodněného, protože to druhé nebylo taky ještě úplně zralé a oplodnéní se nepodařilo. Ale to opravdu nevím. Hodně jsme tomu věřili, když jsme oba zdraví, ikdyž bylo jen jedno. Rána to byla pro nás velká, když nám pan doktor řekl po 14-ti dnech, že nemá dobré zprávy. Počkaly jsme 2 měsíce a šli jsme do toho znovu, tentokrát už s pokorou, že ne vždy se to může podařit a hlavně v klidu. Stimulace proběhla dobře, všechny hladiny hormonů během celé doby byly ukázkové bylo 6 vajíček a podařilo se získat 4 vajíčka a všechny 4 oplodnit a vyvíjeli se skvěle, takže jsme měli 4 embrya grade 1-2. Nechali jsme zavést 2 a 2 zmrazit. Po ET jsem celých 14 dní ležela a manžel vařil, nosil mi snídaně do postele, uklízel a to všechno s úsměvem :-) Dnes jsme se vrátili od lékaře a konstatoval, že ani 2. pokus přes všechny skvělé výsledky a hladiny ostatních hormonů, které jsem měla i dnes při odběru krve, je výsledek negativní. Tak tu sedím a musím to aspoň napsat. Chvíli jsem si poplakala, ale pak jsme si řekli, že to budeme zkoušet pořád dál, dokud se to nepodaří, takže za 2 měsíce jdeme na KET a budeme zase doufat. Honí se mi hlavou, jestli by na tom něco změnily darované vajíčka, když se ty moje byly v pořádku...? Psychika je záludná, ale jak ji obelstít? Při 2.pokusu IVF jsme byli oba v klidu, všechno šlo hladce a dokonce jsme se na to těšili, jak budeme doma a číst knížky, dívat se na filmy... aby se embryjka mohla uhnízdit, u 3.pokusu už asi tak v klidu nebudu, ale budu zase doufat... Ještě že mám vedle sebe svého manžela, který má můj obdiv a je neskutečně hodný, protože mi pořád dodává hodně síly zkoušet to dál. Hodně mi pomohlo i to, že jsem tady narazila na příběhy, které po všech útrapách skončily narozením vytouženého/ných potomků :-)) a trochu mi to zvedlo chuť zkoušet to pořád dál. Moc děkuji a všem ostatním nám držím palce ;-)

 
7.2.2013 (Eva)

Kdyz mi bylo 21 let otehotnela jsem neplanovane,ke vsemu s nejvetsim idiotem co jsem kdy potkala.No a pak v 10 az 11 tydnu jsem o male prisla,samovolny potrat.Priznavam na miminko jsem se tesila,ikdyz jsem musela resit bydleni,penize a pod...Dost me to vzalo,kdyz mi primar rekl,ze miminko je mrtve a musim podstoupit zakrok na odstraneni.Hodne dlouho jsem se z toho nemohla dostat a ke vsemu se semnou rozesel pritel,Pry jsem moc mlada byt matkou.Jaka to ironie.(nasel si jinou s ditetem)...Co mi pomohlo se z toho dostat??Paradoxne ten rozchod a mohla jsem cestovat,cice za praci.Pomohlo mi to. Musela jsem se soustredit na praci.Udelat tet tohle a pak tamto a pod...Rano vztat a vecer padnout a byt na nekolik hodin mimo.Prace me vylecila a hlavne radikalni zmena prostredi.
Sice jsem pak mela i jineho pritele,ktery mi taky utelk,ale pomohl mi svou pritomnosti.Byt jen na chvili.Tet jsem stastne vdana a s muzem planujem rodinu,sice je velka pravdepodobnost ze budu doma na ryzikovem.Ale uz nebudu ve stresu a resit bydleni a pod...
Nastesti od te udalosti uplynulo nekolik let a ja se citim mnohem silnejsi a na matersvy dusevne pripravena.
Tak preji vsem nastavajicim i budoucim maminkam klidne tehotenstvy a zdrave miminko...A zadne zbytecne stresy...Eva.

 
28.1.2013 (Bohčí)

Ahoj holky, už jsem tu několikrát psala, nejdřív se nám nedařilo otěhotnět, pak se u mě zjistila alergie na sperma.. Po roční léčbě se nám podařilo otěhotnět, ale mimča jsme se nedočkali... Infarkt placenty - na konci 8. měsíce... Nemáte s tím některá taky zkušenosti..? Ráda bych si o tom s někým popovídala...

 
5.9.2012 (Lenka)

Ahoj všem,
když se tak pročítám těmi všemi starostmi, tak je mi z toho smutno. Jsem ve stejné situaci. Je mi 39 let, v loňském roce po operaci štítné žlázy (úplné odebrání) beru 100mg Euthyrox a když konečně jsem myslela, že budu mít klid, neboť mě moje lékařka na endokrinologii umluvila abych se nechala právě kvůli těhotenství odoperovat, neboť jsem měla Basedovu toxikozu, tak mi zase na imunologii v Podolí zjistili, že mám silné protilátky na spermie, takže jsem 4 měsíce brala Prednison 5 mg a momentálně beru 2,5 mg neboť testy mi již po skoro 5 měsících vyšly v pořádku. Zaměřili jsme si i přímo na plodné dny, ale zatím bohužel nic, i když je to samozřejmě krátká doba po všech mých léčeních, tak taktéž uvažuji o IVF. Slyšela jsem, že je výborný Gennet oproti klasickým porodnicím, kde přístup k pacientům není nic moc. Mějte se a držím všem maminkám palečky.

 
30.3.2012 (Misa)

Mozna bychom mohly zalozit nejakou komuniku zen, a schazely bychom se a pokecaly o vsem moznem :-) Okres Frydek Mistek

 

Nalezeno 548 záznamů z celkového počtu 548, zobrazeny 21. - 30.

Anketa

Souhlasíte s věkovým omezením umělého oplodnění?

Soutěž o autoškrabku
Soutěž o autoškrabku Platnost: 1. 12. - 31. 12. 2018

V prosincové soutěži budeme hrát o autoškrabku s teplou rukavicí.

Chci soutěžit

Video
Medicínská databáze U Lékaře
 
Cestovní nemoci:  Kam za teplem? Nejoblíbenější destinace českých cestovatelů