Vaše příběhy



Nalezeno 541 záznamů z celkového počtu 541, zobrazeny 1. - 10.

Vložit příběh
 
30.8.2016 (Kateřina)

Ahojte Dámy ,jmenuji jse Kateřina je mi 17 let a žiju s přítelem už rok a pokoušíme jse o miminko a je tam naká chyba potrebuji pomoci dekuji moc budu rada kdyz my odpovite

 
31.5.2016 (maria)

prejeme si miminko a nejde sme spolu rok pul kdeje chiba dekuji

 
9.3.2016 (Veronika)

Dobrý den přeji,,,, Jsem sama mám 2- kluky ale po 2-hém porodu mi musely udělat sterilizaci vaječníku a tet by jsem moc chtěla dítě a obávám se že se mi to neslpní prosím vás o nějakou možnost. Děkuji Veronika.

 
13.1.2016 (Alena 36)

Ahoj všechny ženy co mají podobné problémy. Chci se s Vámi podělit o svůj příběh, který jsem prožila během 2 posledních let.
V roce 2009 se nám narodila zdraví dcera z přirozeného těhotenství a normálním porodem. Asi za 3 roky na to, jsem začala trpět mykozámi a bolestmi v podbřišku, které se stupňovaly. Gynekolog vždy zaléčil jen zevní příznaky, ale podstatu problému neřešil. V lednu 2015 laparoskopická operace, odejmutí pravého vaječníku a vejcovodů - cysty ve srůstech až s pobřišnicí a 3 myomy - odstranili mi jen 2 menší, u většího se báli masivního krvácení, tak jej nechali být. Ihned jsem změnila gynekologa, protože jsem chtěla, aby o mě opravdu někdo pečoval. Povedlo se. Chtěla bych moc druhé dítě. S novou gynekoložkou jsme se dohodli, že když se podaří normálně otěhotnět, jdeme do toho. V srpnu 2015 - půl roku od operace se podařilo. Obrovská radost, sice s obavami, ale radost, která trvala až do 26.12.2015. Během těhotenství se vyskytlo nepravidelné mírné špinění, které se postupně stupňovalo, až jsem musela nastoupit 26.12.2015 do nemocnice. 7 dní byl očistec - krvácení, bolesti, léky, tlumení bolestí, zastavování krvácení a nakonec 1.1.2016 potrat ve 22 týdnu těhotenství - zdravá holčička 500g, která ve mě umřela, protože došlo k vyhřeznutí pupečníku. Příčinou byla streptokoková infekce, která mé tělo napadla 13.12.2015 a postupně se rozvinula až, když můj organismus byl oslaben. Pracovala jsem do 22.12.2015 a od vánoc jsem chtěla zůstat už doma. Vše je čerstvě a moc bolavé. Potrat císařským řezem žádné ženě nepřeji, zůstane jen prázdná náruč, bolest fyzická, ale nejvíc bolí srdce. Na závěr - milé ženy neztrácejte nikdy NADĚJI!!! - právě procházím prázdným šestinedělím a rozhodla jsem se řešit myom, který v těhotenství narostl na 8,5cm. Doporučili mi doc. prof. Mudr. Máru - specialistu na gyn. choroby na klinice u Apolináře v Praze. Rok rok musím počkat a snad se podaří znovu vytoužené miminko. Z vlastní zkušenosti mohou doporučit Mgr. Jarmilu Podhornou - NADĚJE - Brodek u Konice - vynikající preparáty z bylin a pupenů, které nyní znovu užívám a věřím, že pomohou jako v loňském roce. Nezoufejte a věřte.

 
18.10.2015 (Eva)

Milá Lucie21.Vím čím si procházíš.Stále se sama sebe ptáš:,,proč já..."V roce 2009 jsem otěhotněla a cca10 týdnu jsem začala slabě krvácet.Doktorka sama pořádně nevěděla co semnou je,pro jistotu mě poslala do nemocnice.A tam všecho to vyšetření a samí doktoři co nenašli problém,až primář na to přišel.Můj malý drobeček byl už cca týden mrtvý.Nedokazala jsem primáři říct ani naschledanou.Byl to šílený šok.Druhý den na zákrok.První tři měsíce po tom zákroku.Bylo pro mě peklo.Stále ty stejné otázky,ale žádna odpověd.Ke všemu mi můj přítel napsal sms,že jsem příliš mladá se stát matkou! (Bylo mi 21 let) Časem jsem se dozvěděla,že v té době už randil s jinou!Ani jednou zamnou nepřijel,skrátka mě odkopl jako špinavý hadr!Víš v té době jsem si řekla,že mám vlastně dvě možnosti.Bud se zblázním,nebo si rychle najdu práci a to takovou,aby jsem se soustředila jen na práci a pak přišla na pokoj a padla únavou a spala.
Zvolila jsem si práci a můj malý plán vyšel.Dělala jsem do úmoru.Jen aby jsem nemusela myslet.Ale i přesto,často si na malé vzpomenu.
Dnes už jsem štastně vdaná za člověka,který ví o mé minulosti a tet se snažíme o dítě přes reprodukční kliniku K.Vary.Vyskytli se tu jisté potíže.Tak zase bojujeme,ale nezdavame se.Máme jeden druhého a to nás posiluje.
Až se budéš snažit o další malé.Doporučuji ti, abys sis nechala vyšetřit štítnou žlázu,ta má na to taky vliv a koupila si v lékárně kyselinu listovou.Tvůj gynekolog ti poradí víc.
Přeji hodně síly a štěstí...

 
21.7.2015 (Dáša)

Dobrý den všem. Přidám i svůj příběh. Od svých 18 let jsem se toužila stát mámou. Bohužel tělo řeklo ne a i když jsem s manželem zkusila 2x IVF,tak se radostná událost nekonala. Manžel si nakonec našel jinou ( s dětmi) a odešel. Bylo mi v té době 35 a zoufala si. Co mi zůstalo? Jen oči pro pláč,dluhy a prázdná náruč. Chvilku potom jsem potkala toho nejbáječnějšího muže. Po roce jsme spolu podstoupili vyšetření a začali plánovat další IVF. Nakonec k tomu nedošlo,ale i tak máme doma nádhernou sedmiměsíční holčičku. A to jen proto,že existuje možnost,které se říká přímá adopce. Můj přítel stojí při mě a i když dcerka není biologicky naše,tak je to ten nejúžasnější táta jakého si může přát.
Píšu to proto,abyste neztráceli naději. Zázraky se dějí :-)

 
21.7.2015 (Jitulka)

Zdravím všechny i já a přeji všem pevnė nervy!;-)Jæ s manżelem jsme pouze na začátku...2roky se snażíme o miminko a nic.Byla jsem i na laparoskopii,kde mi vzali jeden neprůchodný vejcovod.Po té operaci jsem věřila,że otěhotnět už nebude problém.Ale ouha.Na gynekologii jsem dostala Clostilbegyt na 3měsíce,a zas nic.Tak jsem nás s mužem objednala do Fakultni nemocnice Olomouc do centra asistovanė reprodukce.Paní sekretářka byla moc milá a sdělila nám,že to neni žádná ostuda a věda,že nám nejde miminko,že mi na to už máme i věk(já 37 a muž 43),že se stejným problėmem se v dnešní době potýkají už i daleko mladší lidi.Smutné.Od té doby jezdíme do jejich centra.Máme za sebou všechna vyšetření,dle kterých jsme oba naprosto v pořádku.Máme za sebou už i 1.inseminaci a opět nic.Jenže ja s jedním vejcovodem můžu na inseminaci vždy jen obměsíc,zatím to tak vychází,zkrátka když ovulace je z vaječnįku na straně,kde vejcovod je.Dle statistiky otěhotní z inseminace 1člověk z 10 a u mimotělního oplodnění 4lidi z 10=smutná statistika,nemyslíte??(Z IVF mám obavy kvůli těm docela vysokým dávkám hormonů).Nevzdáváme to a "bojujeme"dál :-).Snad se na nás usměje štěstí v podobě našeho společnėho kræsnėho slaďoučkėho voňavého miminka <3.A když ne ,vím,že mám nejbáječnějšího manžela na světě na kterého jsem se taky dlouho načekala a čekání se vyplatilo.Jen v čekání na miminko je proti nám ten zatracený čas a věk :-(

 
30.5.2015 (cicinka)

Dobrý den jsem tady nová zoufalka.Jsem 9 den po et a tt negativní.Je to muj 11 transfer a mě bolí srdce tolik jsem tomu věřila. Už ztrácím sílu proč je ten život tak nespravedlivý?

 
14.5.2015 (Monika Fabiánová)

PRO VŠECHNY SNAŽILKY!!!
Zdravím všechny snažilky. Chtěla jsem Vás povzbudit svým příběhem. V r.2008 jsem otěhotněla s mým současným manželem, ale o mimi přišla v 6.týdnu samovolně. Pak jsme skoro rok nemohli otěhotnět, tak jsme šli na testy - já měla špatné hormony a manžel spermie. V roce 2009 jsme podstoupili IVF, ale opět v 6.týdnu samovolný potrat. Snažila jsem se být statečná, ale po 14-ti dnech mě přemohla lítost a zoufalství a hrozně jsem to oplakala. Po třech cyklech jsme šli na KET, ale nepovedlo se. Dali jsme si pauzu do Vánoc a odpočinuli si na dovolené a v lednu 2010 do toho šli znovu - tentokrát jsem přesvědčila sama sebe, že se to povede a povedlo. V září 2010 jsme porodila dvojčata holčičku a kluka v 39.týdnu. Bylo to úžasné. Děti rostou jako z vody. Měla jsem ale problém najít práci po skončení rodičovské dovolené, rok jsem se potácela mezi pracákem, rekvalifikacemi a krátkodobým zaměstnáním. Pak jsem si našla konečně práci, která mě bavila a měla budoucnost a po dvou měsících jsem byla na kontrole a můj gynekolog mi naprosto nečekaně řekl, že jsem těhotná. Byl to naprostý šok. O práci jsem samozřejmě ve zkušební době zase přišla, ale dnes jsem ve 21.týdnu, čekáme chlapečka. Je to zvláštní, jak se to v tom životě všechno semele. Když jsem se o děti snažili, dlouho to nešlo, museli jsme vydat spoustu času i peněz na IVF a pak, když už jsme se o nic nesnažili tak to přijde samo. Proto nezoufejte, snažte se mít pozitivní mysl, protože psychika je hrozně moc důležitá. Všem vám přeji hodně štěstí s Vaším snažením.

 
26.2.2015 (Petra)

Pro Lucii21
Luci, nezoufejte, měla jsem to také tak. Miminku přestalo tlouct srdíčko v 10 tt. U mě se revize bohužel nepovedla a musela jsem ji podstoupit znovu. Po roce snažení můj gynekolog poslal manžela na spermiogram a mě na krevní testy. Ukázalo se, že manžel je v pořádku a já mám sníženou funkci štítné žlázy. Po pár měsících jsem absolvovala laparoskopii - neprůchodnost jednoho vejcovodu a zprůchodnění druhého. Když se mi ani po pár měsících nepodařilo otěhotnět, objednali jsme se na IVF. Ten samý měsíc jsme si koupili štěně a dojeli pro injekce. V den, kdy jsem si měla píchnout první hormony jsem si udělala test a byl pozitivní. Narodila se nám holčička a po roce jsem otěhotněla znovu - nečekaně :-) Takže, určitě bych se poradila se svým gynekologem a podle vašeho věku se rozhodla, co dál. Mějte se hezky a hodně štěstí!

 
30.8.2016 (Kateřina)

Ahojte Dámy ,jmenuji jse Kateřina je mi 17 let a žiju s přítelem už rok a pokoušíme jse o miminko a je tam naká chyba potrebuji pomoci dekuji moc budu rada kdyz my odpovite

 
31.5.2016 (maria)

prejeme si miminko a nejde sme spolu rok pul kdeje chiba dekuji

 
9.3.2016 (Veronika)

Dobrý den přeji,,,, Jsem sama mám 2- kluky ale po 2-hém porodu mi musely udělat sterilizaci vaječníku a tet by jsem moc chtěla dítě a obávám se že se mi to neslpní prosím vás o nějakou možnost. Děkuji Veronika.

 
13.1.2016 (Alena 36)

Ahoj všechny ženy co mají podobné problémy. Chci se s Vámi podělit o svůj příběh, který jsem prožila během 2 posledních let.
V roce 2009 se nám narodila zdraví dcera z přirozeného těhotenství a normálním porodem. Asi za 3 roky na to, jsem začala trpět mykozámi a bolestmi v podbřišku, které se stupňovaly. Gynekolog vždy zaléčil jen zevní příznaky, ale podstatu problému neřešil. V lednu 2015 laparoskopická operace, odejmutí pravého vaječníku a vejcovodů - cysty ve srůstech až s pobřišnicí a 3 myomy - odstranili mi jen 2 menší, u většího se báli masivního krvácení, tak jej nechali být. Ihned jsem změnila gynekologa, protože jsem chtěla, aby o mě opravdu někdo pečoval. Povedlo se. Chtěla bych moc druhé dítě. S novou gynekoložkou jsme se dohodli, že když se podaří normálně otěhotnět, jdeme do toho. V srpnu 2015 - půl roku od operace se podařilo. Obrovská radost, sice s obavami, ale radost, která trvala až do 26.12.2015. Během těhotenství se vyskytlo nepravidelné mírné špinění, které se postupně stupňovalo, až jsem musela nastoupit 26.12.2015 do nemocnice. 7 dní byl očistec - krvácení, bolesti, léky, tlumení bolestí, zastavování krvácení a nakonec 1.1.2016 potrat ve 22 týdnu těhotenství - zdravá holčička 500g, která ve mě umřela, protože došlo k vyhřeznutí pupečníku. Příčinou byla streptokoková infekce, která mé tělo napadla 13.12.2015 a postupně se rozvinula až, když můj organismus byl oslaben. Pracovala jsem do 22.12.2015 a od vánoc jsem chtěla zůstat už doma. Vše je čerstvě a moc bolavé. Potrat císařským řezem žádné ženě nepřeji, zůstane jen prázdná náruč, bolest fyzická, ale nejvíc bolí srdce. Na závěr - milé ženy neztrácejte nikdy NADĚJI!!! - právě procházím prázdným šestinedělím a rozhodla jsem se řešit myom, který v těhotenství narostl na 8,5cm. Doporučili mi doc. prof. Mudr. Máru - specialistu na gyn. choroby na klinice u Apolináře v Praze. Rok rok musím počkat a snad se podaří znovu vytoužené miminko. Z vlastní zkušenosti mohou doporučit Mgr. Jarmilu Podhornou - NADĚJE - Brodek u Konice - vynikající preparáty z bylin a pupenů, které nyní znovu užívám a věřím, že pomohou jako v loňském roce. Nezoufejte a věřte.

 
18.10.2015 (Eva)

Milá Lucie21.Vím čím si procházíš.Stále se sama sebe ptáš:,,proč já..."V roce 2009 jsem otěhotněla a cca10 týdnu jsem začala slabě krvácet.Doktorka sama pořádně nevěděla co semnou je,pro jistotu mě poslala do nemocnice.A tam všecho to vyšetření a samí doktoři co nenašli problém,až primář na to přišel.Můj malý drobeček byl už cca týden mrtvý.Nedokazala jsem primáři říct ani naschledanou.Byl to šílený šok.Druhý den na zákrok.První tři měsíce po tom zákroku.Bylo pro mě peklo.Stále ty stejné otázky,ale žádna odpověd.Ke všemu mi můj přítel napsal sms,že jsem příliš mladá se stát matkou! (Bylo mi 21 let) Časem jsem se dozvěděla,že v té době už randil s jinou!Ani jednou zamnou nepřijel,skrátka mě odkopl jako špinavý hadr!Víš v té době jsem si řekla,že mám vlastně dvě možnosti.Bud se zblázním,nebo si rychle najdu práci a to takovou,aby jsem se soustředila jen na práci a pak přišla na pokoj a padla únavou a spala.
Zvolila jsem si práci a můj malý plán vyšel.Dělala jsem do úmoru.Jen aby jsem nemusela myslet.Ale i přesto,často si na malé vzpomenu.
Dnes už jsem štastně vdaná za člověka,který ví o mé minulosti a tet se snažíme o dítě přes reprodukční kliniku K.Vary.Vyskytli se tu jisté potíže.Tak zase bojujeme,ale nezdavame se.Máme jeden druhého a to nás posiluje.
Až se budéš snažit o další malé.Doporučuji ti, abys sis nechala vyšetřit štítnou žlázu,ta má na to taky vliv a koupila si v lékárně kyselinu listovou.Tvůj gynekolog ti poradí víc.
Přeji hodně síly a štěstí...

 
21.7.2015 (Dáša)

Dobrý den všem. Přidám i svůj příběh. Od svých 18 let jsem se toužila stát mámou. Bohužel tělo řeklo ne a i když jsem s manželem zkusila 2x IVF,tak se radostná událost nekonala. Manžel si nakonec našel jinou ( s dětmi) a odešel. Bylo mi v té době 35 a zoufala si. Co mi zůstalo? Jen oči pro pláč,dluhy a prázdná náruč. Chvilku potom jsem potkala toho nejbáječnějšího muže. Po roce jsme spolu podstoupili vyšetření a začali plánovat další IVF. Nakonec k tomu nedošlo,ale i tak máme doma nádhernou sedmiměsíční holčičku. A to jen proto,že existuje možnost,které se říká přímá adopce. Můj přítel stojí při mě a i když dcerka není biologicky naše,tak je to ten nejúžasnější táta jakého si může přát.
Píšu to proto,abyste neztráceli naději. Zázraky se dějí :-)

 
21.7.2015 (Jitulka)

Zdravím všechny i já a přeji všem pevnė nervy!;-)Jæ s manżelem jsme pouze na začátku...2roky se snażíme o miminko a nic.Byla jsem i na laparoskopii,kde mi vzali jeden neprůchodný vejcovod.Po té operaci jsem věřila,że otěhotnět už nebude problém.Ale ouha.Na gynekologii jsem dostala Clostilbegyt na 3měsíce,a zas nic.Tak jsem nás s mužem objednala do Fakultni nemocnice Olomouc do centra asistovanė reprodukce.Paní sekretářka byla moc milá a sdělila nám,že to neni žádná ostuda a věda,že nám nejde miminko,že mi na to už máme i věk(já 37 a muž 43),že se stejným problėmem se v dnešní době potýkají už i daleko mladší lidi.Smutné.Od té doby jezdíme do jejich centra.Máme za sebou všechna vyšetření,dle kterých jsme oba naprosto v pořádku.Máme za sebou už i 1.inseminaci a opět nic.Jenže ja s jedním vejcovodem můžu na inseminaci vždy jen obměsíc,zatím to tak vychází,zkrátka když ovulace je z vaječnįku na straně,kde vejcovod je.Dle statistiky otěhotní z inseminace 1člověk z 10 a u mimotělního oplodnění 4lidi z 10=smutná statistika,nemyslíte??(Z IVF mám obavy kvůli těm docela vysokým dávkám hormonů).Nevzdáváme to a "bojujeme"dál :-).Snad se na nás usměje štěstí v podobě našeho společnėho kræsnėho slaďoučkėho voňavého miminka <3.A když ne ,vím,že mám nejbáječnějšího manžela na světě na kterého jsem se taky dlouho načekala a čekání se vyplatilo.Jen v čekání na miminko je proti nám ten zatracený čas a věk :-(

 
30.5.2015 (cicinka)

Dobrý den jsem tady nová zoufalka.Jsem 9 den po et a tt negativní.Je to muj 11 transfer a mě bolí srdce tolik jsem tomu věřila. Už ztrácím sílu proč je ten život tak nespravedlivý?

 
14.5.2015 (Monika Fabiánová)

PRO VŠECHNY SNAŽILKY!!!
Zdravím všechny snažilky. Chtěla jsem Vás povzbudit svým příběhem. V r.2008 jsem otěhotněla s mým současným manželem, ale o mimi přišla v 6.týdnu samovolně. Pak jsme skoro rok nemohli otěhotnět, tak jsme šli na testy - já měla špatné hormony a manžel spermie. V roce 2009 jsme podstoupili IVF, ale opět v 6.týdnu samovolný potrat. Snažila jsem se být statečná, ale po 14-ti dnech mě přemohla lítost a zoufalství a hrozně jsem to oplakala. Po třech cyklech jsme šli na KET, ale nepovedlo se. Dali jsme si pauzu do Vánoc a odpočinuli si na dovolené a v lednu 2010 do toho šli znovu - tentokrát jsem přesvědčila sama sebe, že se to povede a povedlo. V září 2010 jsme porodila dvojčata holčičku a kluka v 39.týdnu. Bylo to úžasné. Děti rostou jako z vody. Měla jsem ale problém najít práci po skončení rodičovské dovolené, rok jsem se potácela mezi pracákem, rekvalifikacemi a krátkodobým zaměstnáním. Pak jsem si našla konečně práci, která mě bavila a měla budoucnost a po dvou měsících jsem byla na kontrole a můj gynekolog mi naprosto nečekaně řekl, že jsem těhotná. Byl to naprostý šok. O práci jsem samozřejmě ve zkušební době zase přišla, ale dnes jsem ve 21.týdnu, čekáme chlapečka. Je to zvláštní, jak se to v tom životě všechno semele. Když jsem se o děti snažili, dlouho to nešlo, museli jsme vydat spoustu času i peněz na IVF a pak, když už jsme se o nic nesnažili tak to přijde samo. Proto nezoufejte, snažte se mít pozitivní mysl, protože psychika je hrozně moc důležitá. Všem vám přeji hodně štěstí s Vaším snažením.

 
26.2.2015 (Petra)

Pro Lucii21
Luci, nezoufejte, měla jsem to také tak. Miminku přestalo tlouct srdíčko v 10 tt. U mě se revize bohužel nepovedla a musela jsem ji podstoupit znovu. Po roce snažení můj gynekolog poslal manžela na spermiogram a mě na krevní testy. Ukázalo se, že manžel je v pořádku a já mám sníženou funkci štítné žlázy. Po pár měsících jsem absolvovala laparoskopii - neprůchodnost jednoho vejcovodu a zprůchodnění druhého. Když se mi ani po pár měsících nepodařilo otěhotnět, objednali jsme se na IVF. Ten samý měsíc jsme si koupili štěně a dojeli pro injekce. V den, kdy jsem si měla píchnout první hormony jsem si udělala test a byl pozitivní. Narodila se nám holčička a po roce jsem otěhotněla znovu - nečekaně :-) Takže, určitě bych se poradila se svým gynekologem a podle vašeho věku se rozhodla, co dál. Mějte se hezky a hodně štěstí!

 

Nalezeno 541 záznamů z celkového počtu 541, zobrazeny 1. - 10.

Anketa

Souhlasíte s věkovým omezením umělého oplodnění?

Soutěž o sportovní láhev
Soutěž o sportovní láhev Platnost: 1.9. - 30.9.2017

V zářijové soutěži můžete vyhrát sportovní láhev.

Chci soutěžit

Video
Medicínská databáze U Lékaře
 
Cestovní nemoci:  Polévka s vůní orientu: jak si připravit domácí Pho Bo